Revue - články - MAMINČIN ÚSMĚV A DĚTSKÉ ZOUBKY


MAMINČIN ÚSMĚV A DĚTSKÉ ZOUBKY

MAMINČIN ÚSMĚV A DĚTSKÉ ZOUBKY

Jedno z nejkrásnějších období v životě ženy je bezesporu těhotenství a mateřství. Z hlediska péče o zuby je však tato doba bohužel opředena různými pověrami a polopravdami. V ordinacích často slýcháme nesmyslné obavy, že za každé dítě matka obětuje jeden zub, že se během těhotenství zuby rozpadají a také že se s tím nedá nic dělat. Z předchozích dílů seriálu již víme, jak se tvoří jednotlivá onemocnění měkkých i tvrdých tkání v dutině ústní a také jak těmto chorobám můžeme efektivně předcházet.

 

TĚHOTENSKÁ GINGIVITIDA

Těhotenství a mateřství jsou z hlediska hormonálních hladin odlišné. Vlivem zvýšeného množství estrogenu a progesteronu se zvyšuje reaktivita gingivální tkáně, dochází k bakteriální invazi, zvýšení cévní permeability, objevuje se zvýšené množství prostaglandinů a jiných mediátorů zánětu. Těhotenská gingivitida se projevuje spontánním krvácením dásně (hlavně od 2. trimestru) a jejím otokem. Množství plaku nebývá zvýšeno, ale mění se jeho složení. Řešení této situace se neliší od běžného plakem podmíněného zánětu dásní. Prevence i léčba spočívají v pravidelném a pečlivém odstraňování zubního plaku.

 

ZUBNÍ KAZ V TĚHOTENSTVÍ A MATEŘSTVÍ

Zubní kaz je multifaktoriální infekční onemocnění, které je podmíněno přítomností zubního plaku. Období těhotenství je však specifické ve dvou ohledech. Prvním z nich je větší frekvence nevolností a zvracení. U gravidních žen se zvyšuje dávivý reflex. I z tohoto důvodu se někdy zhoršuje úroveň ústní hygieny, jelikož její provádění zubním kartáčkem může dávivý reflex zhoršovat. Zvracení, především pravidelné, snižuje pH v ústech, které nahrává jak vzniku kazivé léze, tak vzniku erozí. Druhým specifikem je změna vnímání chutí a vůní, které je často provázeno změnou jídelníčku, jenž pak může obsahovat více sacharidů. Zvýšený příjem sacharidů opět nahrává vývoji kazivé léze. Faktem ale zůstává, že pokud není přítomen zubní plak, zubní kaz se nevytvoří. Pokud je plak přítomen, vznik zubního kazu může být v tomto období rychlejší vzhledem k výše popsaným okolnostem. Z výše uvedeného vyplývá, že těhotenství a mateřství jsou bezesporu pro ženy jedinečným obdobím, které ale může být z pohledu vzniku onemocnění v dutině ústní do jisté míry rizikovým. Maminky, včetně těch nastávajících, mohou toto riziko výrazně snížit správnou péčí o zuby a předejít tak naplnění oné polopravdy, že s dětmi žena přichází o zuby.

 

DĚTSKÉ ZOUBKY

První zoubky se začnou obvykle prořezávat mezi 4. a 7. měsícem, nejčastěji kolem 6. měsíce. Obecně může být toto období doprovázeno neklidem, zvýšenou teplotou, výraznějším sliněním a různě velkým otokem v oblasti prořezávajícího zubu. Prořezávání zubů může být pro některé děti nepříjemné a je dobré pro úlevu použít několik alternativ. Obecně se doporučuje místo prořezávajícího zoubku chladit, ať už studeným obkladem, nebo pomocí kousátka. Kousátko vychladíme v lednici, nikoli v mrazáku, aby v ústech pouze chladilo, ale nepřimrzlo. Kousátka jsou skvělým pomocníkem také díky výstupkům, které masírují dáseň nad prořezávajícím zubem. Výhodou je, pokud je kousátko pojato výrobcem jako hračka, například chrastítko. Pro masáž dásní je možno používat i tzv. prsťáček.

 

A CO PO PROŘEZÁNÍ ZOUBKŮ?

Prořezáním zoubků to začíná. Přítomností zoubků se mění podmínky v ústech a na zubech se začíná usazovat zubní povlak. Každý nový zoubek je tedy potřeba pravidelně očišťovat od zubního plaku, aby se na něm nevytvořil zubní kaz. Dočasný chrup bývá fyziologicky mezerovitý, jelikož dočasné zuby jsou menší. Zoubky dětských pacientů se nejčastěji kazí na žvýkací ploše. Mezizubní kazy a záněty dásní nacházíme v dočasném chrupu v menší míře právě z toho důvodu, že mezizubní prostor není většinou uzavřen a je tedy lépe přístupný jak samoočišťování, tak čištění.

 

JAK A ČÍM TO VYČISTÍM?

Pro čištění dočasných zubů obvykle používáme dětský kartáček, který má ale velmi podobné parametry jako kartáček pro dospělé. Přestože je na trhu celá škála pomůcek určených pro děti, měli bychom být při výběru pečliví. Ne všechny dětské kartáčky jsou totiž vhodné. Při výběru pomůcky se nedívejte na obrázky a gumové přísavky, ale zaměřte se spíše na pracovní část kartáčku. Ta by měla být opravdu měkká, rovně zastřižená, hustě osazená vlákny a v neposlední řadě také velikostně přizpůsobená dětským ústům. Výhodou některých kartáčků je bezesporu povrch upravený tzv. pogumováním, jež snižuje riziko nechtěného zranění dásní během čištění. V průběhu výměny chrupu a růstu čelistí se samozřejmě do jisté míry mění podmínky v ústech a je vhodné na tyto změny reagovat změnou pomůcky. Jednoduše řečeno, děti časem z dětských kartáčků doslova „vyrostou“ a mohou začít používat pomůcky pro dospělé. Hlavním rozdílem mezi pomůckami určenými pro různé věkové kategorie je velikost pracovní časti kartáčku. Výběr by měl tedy být individuální. Může se stát, že i relativně malý pacient má brzy kartáček pro dospělé a naopak dospělý s malými ústy může používat menší (dětský) kartáček. Pokud si s výběrem sami nevíte rady, nechte si doporučit vhodnou pomůcku v lékárně.

 

MOTIVACE DĚTÍ K ČIŠTĚNÍ ZUBŮ

Jak děti namotivovat k čištění? Někdy je to těžší, než se může zdát. Už od útlého věku je třeba dětem vysvětlovat, proč si musí čistit zoubky. Nejlépe funguje pohádka o bacilech, kteří jedí cukříky, jsou pak silní a koušou do zubů a dělají do nich díry – zubní kazy. Dítě by mělo jednoduchou cestou pochopit, že bakterie v plaku nám škodí, na zubech je nechceme a že je třeba je ze zubů utřít kartáčkem. Můžeme také dětem povědět, že bacily čůrají na zuby a ty jsou pak žluté. Tato finta pomáhá hlavně večer, když se ratolesti nechce čistit. Věta: „A ty chceš jít opravdu spinkat s počůranými zoubky?!“ funguje perfektně. A nebudete dětem ani lhát (lhát se nemá a už vůbec ne dětem), bakterie opravdu vylučují kyseliny, které zaviňují vznik zubního kazu. K hravé formě může přispět barvení plaku tabletkami nebo barvicím roztokem. Dítě i rodič po obarvení vidí, kde zůstává zubní plak a kde je tedy třeba přidat v čištění. Několika tahy kartáčkem přes zuby barevný plak mizí. Vizualizace přítomnosti a odstranění plaku je lepší než cokoli jiného. Tablety nebo roztok běžně seženete v lékárně.

 

HRA NA ČIŠTĚNÍ

Je dobré individuálně odhadnout, co dítě v daném věku zvládne. Většinou s dětmi začínáme nacvičovat tzv. „mašinku“, tedy čištění žvýkacích plošek zezadu dopředu. To je pro většinu dětských pacientů nejzásadnější, jelikož dočasné zuby se kazí právě především ze strany žvýkacích ploch. Pro čištění zubů jinak ideálně používáme velká kolečka. Dítě skousne přední zuby na sebe a dělá velká kolečka přes obě čelisti. Nezapomínáme samozřejmě na boční úseky, zadní zoubky, kam si dítě příliš nevidí. Ideálně by si dítě mělo čistit zuby i z vnitřní strany od jazyka. Nároky na čištění a na dítě bychom měli zvyšovat individuálně, především podle zručnosti a uvědomění každého dítěte. Technik čištění pro děti je více, kroužky jsou však z našeho pohledu nejjednodušší, nejefektivnější a dítěti se pak dobře přechází na krouživou techniku v jedné čelisti. Děti by si měly zvyknout čistit zuby ráno i večer, ráno pro krásu a večer pro zdraví. Ranní čištění bývá rychlejší; zejména pokud je večerní čištění pečlivé, ranní hygiena nezabere tolik času. Naopak večer bychom měli čištění věnovat více času a ujistit se, že je odstraněn všechen zubní povlak. Precizní dočištění jednosvazkovým kartáčkem není nezbytně nutné dělat každý den, jednou za 2 až 3 dny stačí.

 

FUNKČNÍ ČIŠTĚNÍ NEBO DOČIŠŤOVÁNÍ

Termínem „funkční čištění nebo dočišťování“ máme na mysli čištění dospělým, které vede k efektivnímu odstranění plaku ze všech zubů. K funkčnímu čištění bychom měli používat kvalitní dětský kartáček v dobrém stavu. Na detailní dočišťování potom jednosvazkový kartáček. Co se týče technik čištění, nijak zvlášť se neliší od těch, které jsme popsali v prvním díle seriálu. Klasický kartáček tedy přiložíme v úhlu 45°, aby vlákna byla polovinou na zubech a druhou polovinou na dásni, velmi jemně zatlačíme, aby se vlákna dostala lehce pod dáseň, a v této pozici děláme malé kroužky a kartáček posouváme po oblouku. Jednosvazkovým kartáčkem čistíme velmi podobně, vlákna však nesmí zasahovat na dáseň, ale pouze pod ni, abychom nepůsobili traumaticky. Čištění mezizubních prostorů je další obvyklou otázkou. Kdy tedy začít? Logickou odpovědí je, že od chvíle vytvoření uzavřeného mezizubního prostoru. Ideální pomůckou je vhodně zvolený mezizubní kartáček. Další možností je i tzv. flosspic, zubní nit na držáku. Obě pomůcky je třeba zavádět opatrně a atraumaticky, aby dítě nezískalo špatnou zkušenost.

 

A CO PASTA?

Děti pastu většinou milují. Díky dětským příchutím ji i rádi polykají, a proto není jedno, jakou pastu a jaké množství dítěti dáváme. Dětské pasty by obecně měly mít snížený obsah fluoridů (tzv. ppm – pars per milion). Pro předškoláky by obsah fluoridů měl být v rozmezí 250 až 500 ppm, pro školáky 500 až 1000 ppm. Polykání pasty s fluorem bychom měli samozřejmě zabránit, vysvětlit dítěti, že se pasta polykat nemá a že to zoubkům škodí. To se někdy lépe říká, než dělá. Nicméně je to důležité, protože děti, které polykají pastu s fluoridy, mohou mít opravdu poškozené zuby, tzv. fluorózu (matné bělavé skvrnky nebo proužky na zubech). Fluoridy jsou pro naše zuby dobrými pomocníky, protože „zpevňují“ sklovinu, v pastách je tedy chceme. Pro pacienty, kteří jsou na ně alergičtí, se vyrábí zubní pasty bez obsahu fluoridů. Dalším parametrem výběru může být obsah SLS – pěnivé složky. Vždy je lepší používat pastu, která nepění. Rychlé napěnění pasty vede mimo jiné ke zkrácení čištění a pocitu, že je všechno rychle hotovo. Obvykle stačí jen malé množství pasty, asi ve velikosti hrášku. Větší množství pasty je zcela zbytečné i pro dospělé pacienty. Pokud však malé dítě pastu polyká, kartáček stačí lehce potřít. Pokud si nejste jisti, jaká pasta je vhodná, nebojte se zeptat v lékárně.

 

KAZÍ SLADKOSTI ZUBY?

Další polopravdou je, že sladkosti kazí zuby. Maminky do ordinací často chodí s tím, že se dětem kazí zuby, protože jedí hodně sladkého. Je třeba říct, že ony sladkosti a cukry z jídla nejsou tím, co ničí zuby. Fungují pouze jako výživa pro bakterie v zubním plaku, ze kterého jsou vytvářeny kyseliny odvápňující sklovinu. Takže na jedné straně ano, zvýšený a častý příjem sacharidů nahrává vývoji kazů, ale pokud není přítomen zubní plak s bakteriemi, kaz se nevytvoří. Možná ještě větší problém než množství sacharidů je vysoká frekvence jejich příjmu. Jednoduše řečeno. Pokud nemáme dobře vyčištěné zuby a často jíme nebo pijeme sladké věci, tvoříme ideální prostředí pro vznik kazů. Je třeba si uvědomit, že sacharidy nejsou obsaženy pouze ve sladkostech, ale prakticky v každém jídle. A nejenom v jídle. I v řadě nápojů. Nemáme na mysli pouze sycené nápoje a na první pohled „dobře vypadající“ ledové čaje. Vysoký obsah sacharidů najdeme bohužel i v nápojích určených přímo pro děti, v „ovocných“ šťávách, džusících a podobných. O metodě namáčení dudlíku do medu nemluvě. Ideálním nápojem pro malé i velké je obyčejná voda, popřípadě neslazené bylinkové čaje. Pokud jednou dítěti čaj osladíte, obvykle neslazený začne odmítat. Lepší je tedy se slazením začít co nejpozději. Rozhodně ovšem není dobré dětem sladkosti zcela zakazovat. Tímto přístupem je maximálně povýšíme na zakázané ovoce, které nejlépe chutná, a to není naším cílem. Jako ve všem ostatním, i zde platí ono známé „všeho s mírou“.

 

KDY JÍT POPRVÉ K ZUBAŘI?

První návštěva zubního lékaře by měla následovat po prořezání prvního zoubku, určitě však ne v období chřipkové epidemie. Nejde ani tak o to, aby lékař kontroloval jeden zub, ale spíše o fakt, že se dítě začne od útlého věku seznamovat s ordinací, prostředím, vybavením a samozřejmě lékařem. Naším cílem je dítě pomalu a trpělivě připravit na pravidelné návštěvy lékaře, na to, že otevře pusu a nechá si zkontrolovat stav zoubků. Děti, které mají strach, velmi často absolvovaly nějakou nepříjemnou zkušenost, k lékaři chodit odmítají, nechtějí otevřít ústa a jejich ošetřování je komplikované. V takové situaci bloudíme v začarovaném kruhu, ze kterého je obtížná cesta ven. Dobrou zprávou je, že díky prevenci (čištění zubů a pravidelným preventivním prohlídkám u zubního lékaře) můžeme těmto komplikacím snadno předejít a ušetřit všem zbytečný stres. Tak hurá k zubaři !

 

ZLOZVYKY

Zlozvyky na první pohled se zuby nesouvisí, ale opak je pravdou. Dlouhodobé dumlání dudlíku, prstů nebo jiných předmětů, dýchání ústy nebo infantilní typ polykání mohou výrazně ovlivnit jak růst a postavení jednotlivých zubů, tak vývoj čelistí. V případě, že dítě trpí některým zlozvykem, je vhodné navštívit zubního lékaře, který stav zhodnotí a v případě potřeby vás odešle ke specialistovi – logopedovi nebo lékaři se specializací na ortodoncii. Rozhodující je dítě zlozvyku pomalu a trpělivě zbavovat, aby nepřetrvával a nezhoršoval stav orofaciálního komplexu. Odbourávání zlozvyku je pro děti někdy stresující a nesnadné, proto bychom měli postupovat opatrně a nebát se navštívit specialistu.

 

KDYŽ JSOU ZOUBKY KŘIVÉ

Během prořezávání dočasných i stálých zoubků můžeme u některých dětí sledovat jejich stěsnávání nebo nepravidelné postavení. Dočasné zuby prořezávají obvykle v rozmezí 6. až 30. měsíce. Mezery v dočasném chrupu jsou fyziologické. Během 6. až 13. roku věku se postupně vymění dočasný chrup za stálý. Prořezávání zubů je u každého dítěte individuální. Ortodontická vada se může objevit v podstatě kdykoli. Tato problematika je velmi široká, existuje celá řada důvodů vzniku různých vad. Pokud máte podezření, že něco neprobíhá tak, jak má, obraťte se během pravidelné preventivní prohlídky na svého praktického zubního lékaře. Lékař vám v případě potřeby dá žádanku a pošle vás na konzultaci k lékaři se specializací na ortodoncii. Ortodontista zhodnotí stav chrupu a navrhne vhodnou terapii. Pokud je onou léčbou pouhé sledování, nelekejte se. Někdy jsou pravidelné kontroly bez jakéhokoli zásahu tou nejlepší volbou. Dle věku a konkrétní vady může ale ortodontista navrhnout i léčbu snímacím nebo fixním aparátem. Zásadou je proto přijít raději dřív a zjistit, že se neděje nic závažného, než přijít později, když už třeba nejsou možnosti léčby tak široké.

 

K ZUBAŘI S RADOSTÍ

Závěrem řekneme jen jediné: čistěte si zuby s dětmi, nechte děti, ať si je čistí s vámi, a choďte společně na preventivní prohlídky každého půl roku. Vaše děti se pak budou k zubaři těšit a nebudou se ho bát.

 

MDDr. KAROLÍNA FLORYKOVÁ,
autorka pracuje na Stomatologické klinice LF MU v Brně