Revue - články - DEHYDRATACE. Zdravotní riziko nejen v období léta


DEHYDRATACE. Zdravotní riziko nejen v období léta

Pít, pít a zase pít. Zejména v horkých letních dnech je zásobování organizmu vodou nezbytné, přesto se poměrně často stává, že děti na příjem tekutin zapomínají. Největší část hmotnosti našeho těla představuje voda. U novorozenců je celkové zastoupení vody v těle až 85 %, u kojenců a batolat je to 75–80 %. S tím souvisí i zcela odlišná potřeba příjmu tekutin v různém věku života. Děti jsou na dehydrataci mnohem náchylnější než dospělí a snadno se přehřejí. Je to dáno tím, že jejich systém tělesné termoregulace není ještě tak dobře vyvinutý. K dehydrataci u dětí dochází nejčastěji při nadměrné ztrátě tekutin zvracením, průjmem nebo při nedostatečném, resp. žádném příjmu tekutin. Obzvlášť s blížícím se létem bychom tak nebezpečí dehydratace neměli podceňovat. Čím výše teploty stoupají, tím více dehydratovaných pacientů plní ambulance lékařů.

 

ZTRÁTA VODY V TĚLE

V pediatrii se s dehydratací setkáváme často z důvodů větší metabolické aktivity dětí, kvůli většímu tělesnému povrchu kůže vzhledem k celkovému tělesnému objemu a také kvůli fyziologicky rychlejší dechové frekvenci. Nástup dehydratace bývá daleko rychlejší a její průběh pro nedostatečnou spolupráci dítěte často závažnější především v kojeneckém a batolecím věku. Bazální příjem tekutin vypočítáme orientačně dle rovnice: 120 – (10× věk v letech) = ml/kg/den, až do 8 let věku. Od 8 let dítěte by měl být příjem tekutin 40 ml/kg/den, tedy stejně jako u dospělých. Kojenci a nedonošení novorozenci mají bazální spotřebu vyšší, a to 150 ml/kg/den. Nutné je také dodat, že při zvýšené teplotě dochází za každý stupeň Celsia k vyšší potřebě tekutin o 10 %. Navíc se musí počítat i s fyziologickými ztrátami, jako jsou pocení, stolice či vydechovaná voda.

 

KDY BY MĚLI RODIČE ZPOZORNĚT

Mezi subjektivní projevy dehydratace patří kromě pocitu žízně i únava, bolest hlavy nebo závratě. Výjimkou nejsou ani suchá ústa, lepící se rty, bílý povlak na jazyku či suchá pokožka. Kromě toho dochází k nižší produkci moči (která je tmavá a může zapáchat) a také k zácpě. Obecně se uvádí, že dehydratace se dělí podle ztráty tělesné hmotnosti na lehkou, kdy je tato ztráta u dětí do 5 %, středně těžkou se ztrátou 5–10 % a těžkou, u níž je ztráta hmotnosti nad 10 %. U většiny případů však rodiče nejsou schopni přesný úbytek hmotnosti dítěte uvést. K hodnocení dehydratace nám může pomoci i metoda kožního tugoru. Pokud stiskneme kůži na bříšku nebo na předloktí, bude se u dehydratovaného dítěte řasa jen pozvolna vyrovnávat, což je následek sníženého napětí kůže.

 

LÉČBA NEBOLI REHYDRATACE

Jedná-li se o lehkou formu dehydratace, stačí obvykle zvýšit příjem tekutin. Nelze však očekávat, že příznaky ustoupí s jedním napitím. Příliš velké množství tekutin najednou může vyvolat i zvracení. Proto by se tekutiny měly podávat delší dobu po malých dávkách. V případě středně těžké dehydratace musíme pacientovi zajistit zvýšený přívod tekutin a roztoků solí a cukrů (elektrolytů). Podle závažnosti stavu dítěte se vybírají buď perorální rehydratační roztoky, které se pijí, anebo infuze, jež jsou na místě především tehdy, když dítě nedokáže přijímat tekutiny ústy. Rehydratační roztoky jsou volně dostupné v lékárnách, a to v podobě prášku, který se zředí s vodou. Roztok se podává v malých, častých množstvích, počínaje dávkou 5 ml (jedna polévková lžíce) každých 5 minut, po dobu první hodiny. Postupně se zvyšuje dávka i časové odstupy, podle toho, jak dítě roztok toleruje. Terapie dehydratace vyžaduje komplexní přístup a závisí na schopnosti perorálního příjmu dítěte. Lékař nastavuje léčbu s ohledem na věk dítěte, kompenzační možnosti organizmu, délku trvání onemocnění, celkový klinický stav a laboratorní nález. I když jsou světová doporučení terapie lehké a střední dehydratace perorálními roztoky, u nás se často používá parenterální (nitrožilní) rehydratace umožňující rychlejší efekt léčby.

 

PREVENCE

Dodržování pitného režimu, obzvláště v horkých dnech, při velké fyzické zátěži, horečkách, průjmech či zvracení, by mělo být samozřejmostí. Prvním varovným signálem úbytku tekutin v těle je žízeň. Děti by se tak měly naučit pít, aniž by na pocit žízně čekaly. Důležitý je i výběr nápojů. Pro děti je vhodná neperlivá voda, ovocné šťávy, neslazené čaje, 100% džusy bez přidaného cukru i menší množství minerální vody. Při zvýšených teplotách se doporučuje omezit tělesnou zátěž a v poledních i odpoledních hodinách nepobývat na přímém slunci. Dehydrataci bychom u dětí rozhodně neměli podceňovat, jelikož může mít vážné zdravotní následky. Zvláště opatrní bychom měli být u novorozenců a kojenců, u nichž může dojít k zvratu zdravotního stavu velice rychle.

 

Redakce AR