Revue - články - HORMONÁLNÍ SYSTÉM NARUŠUJEME VLASTNÍMI ZBRANĚMI


HORMONÁLNÍ SYSTÉM NARUŠUJEME VLASTNÍMI ZBRANĚMI

V těle člověka jsou orgány, jež jsou vzájemně propojeny, skládají se z velkého počtu buněk. Tyto buňky řídí nervová soustava pomocí neuronů a hormonální soustava pomocí hormonů. Ty ovlivňují náš růst, vývoj pohlavních znaků, vstřebávání potřebných látek, překonávání stresu a mnoho dalších funkcí. Vylučují se ze žláz s vnitřní sekrecí, které společně tvoří tzv. endokrinní systém. V posledních desetiletích vědci zjistili, že u řady organizmů dochází k narušení přirozených funkcí tohoto systému působením „nepřátelských“ látek, tzv. endokrinních disruptorů čili látek narušujících hormonální rovnováhu. „To vede ke škodlivým účinkům přímo v těle a může být postiženo i potomstvo. Tyto účinky se mohou projevit i po dlouhé době, a dokonce i tehdy, když na organizmus endokrinní disruptory už nepůsobí,“ říká docentka ekotoxikologie Klára Hilscherová z centra RECETOX Masarykovy univerzity v Brně. Vzhledem k množství faktorů, které ovlivňují náš zdravotní stav, není snadné jednoznačně prokázat dopady narušení hormonální rovnováhy v lidské populaci. Mnoho důkazů jejího vlivu ale máme ze studia účinků u jiných organizmů, které mají endokrinní systém velmi blízký člověku. Je tedy vysoká pravděpodobnost a opodstatněná obava, že u lidí mohou tyto látky působit stejně.

 

NEJCITLIVĚJŠÍ JE PLOD A KOJENCI

Vědci dnes poukazují na nárůst výskytu řady nemocí souvisejících s endokrinním systémem u lidí, který nemůže být vysvětlen pouze genetickými faktory nebo životním stylem. „U chlapců a mužů se hovoří o klesající kvalitě spermatu, zvýšeném výskytu chorob pohlavních orgánů včetně rakoviny varlat a prostaty. U dívek a žen je to časná puberta, nádory prsu a vaječníků. Látky narušující hormonální rovnováhu také mohou přispívat k rychlému nárůstu cukrovky, obezity nebo onemocnění štítné žlázy,“ popisuje docentka Hilscherová.

Mezi dalšími riziky, o kterých se v této souvislosti hovoří, jsou neurologické a imunitní problémy, například narušení psychomotorického vývoje u dětí, autoimunitní onemocnění či alergie. Pravděpodobnost škodlivých účinků se podle Kláry Hilscherové zvyšuje při dlouhodobějším a pravidelném působení těchto látek a při jejich působení v období zvýšené citlivosti, zejména v dětství. Nejcitlivější pak může být plod a kojenci. Živé organizmy se totiž snaží škodlivin v těle zbavit a u kojících matek se některé z nich dostávají do mateřského mléka. Mohou se ale také objevovat ve vejcích či rybách. Když dojde ze zmíněných pozic k nepřátelskému útoku na náš hormonální systém, může být ohrožen přirozený vývoj, růst, metabolizmus, imunita, chování či reprodukce. Navíc endokrinní disrupce zvyšuje citlivost k různým onemocněním v průběhu života. „Největší nebezpečí je v tom, že se účinky některých látek mohou projevit, i když na organizmus působí ve velmi malých dávkách. Mohou být také opožděné. Vliv působení disruptorů během dětství se může projevit až v dospělosti,“ líčí docentka Hilscherová. Problém s látkami, které narušují hormonální rovnováhu, se týká asi celého světa. Jejich vliv na prostředí a živé organizmy včetně lidí je ale podle Kláry Hilscherové vyšší tam, kde se tyto látky používají víc nebo se jich víc dostává do prostředí. „Například v některých afrických či asijských zemích s méně rozvinutou ekonomikou působí na obyvatelstvo více pesticidy či látky z otevřeného spalování biomasy i různých odpadních materiálů včetně elektroodpadu. Ty také patří mezi endokrinní disruptory,“ upozorňuje Klára Hilscherová.

 

PLASTY, PESTICIDY, BIFENYLY…

Kde „nepřátele hormonů“ najdeme? Podle docentky Hilscherové neexistuje žádný definitivní seznam látek narušujících hormonální rovnováhu. Evropská komise ale sestavila dokument, ve kterém jsou zahrnuty látky, u nichž byla prokázána endokrinní disrupce alespoň v jednom organizmu. „Patří tam například látky z plastů, jako ftaláty či bisfenol A. S těmi se může člověk setkat v řadě běžných produktů, včetně obalových materiálů, různých plastových výrobků, sportovního vybavení, podlahových krytin či koupelnových závěsů. Jsou tam také pesticidy, které se používají při ochraně zeleniny a ovoce proti škůdcům, či průmyslové látky jako polychlorované a polybromované bifenyly. Ty byly dříve hojně používány do nátěrových hmot či náplní kondenzátorů a transformátorů, a i když už je používání těch prvně jmenovaných dlouhou dobu zakázáno, díky své stabilitě se stále vyskytují ve všech složkách prostředí,“ líčí ekotoxikoložka Klára Hilscherová.

 

CHEMIE NAMÍŘENÁ PROTI NÁM

Útok na naše hormony nepřišel z čistého nebe. Člověk ho připravoval postupně s rozvojem průmyslu už od 19. století. Někdy nevěděl přesně, s jakými látkami zachází, a že časem ohrozí sám sebe. Rozvoj průmyslu je totiž spojen se zvýšeným uvolňováním chemických látek do životního prostředí. A schopnost některých látek narušovat hormonální systém byla prokázána teprve po mnoha desetiletích masivního používání. „Zvýšené riziko spojené s endokrinní disrupcí skutečně souvisí hlavně s rozsáhlým používáním chemických látek v nejrůznějších lidských činnostech v posledních desetiletích. Ke zvýšenému zatížení prostředí a uvolňování nežádoucích polutantů (chemikálií přítomných v prostředí v nepřirozeně vysoké koncentraci jako důsledek lidské činnosti – pozn. red.) dochází také například při spalování různých materiálů, z dopravy, z odpadů a odpadních vod. Toto působení je intenzivnější v oblastech, kde žije víc obyvatel, a také v případě méně vyvinuté infrastruktury na likvidaci odpadů či čištění odpadních vod,“ míní docentka Hilscherová. Ovlivňovat hormonální regulaci ale mohou i některé látky přírodního původu, např. fytoestrogeny, jichž se využívá i v některých léčivech.

 

JAK NEŘEŠIT JENOM NÁSLEDKY

Aby si lidé nadále nepodřezávali větev, na které sami sedí, snaží se vyspělé státy škodlivé látky alespoň vědomě nevyvíjet, případně jejich výrobu zakazovat. Jenže všude na světě jsou společnosti, které se omezením a zákazům vyhýbají. „Ideální by pochopitelně bylo nebezpečné výrobky rozpoznat včas a vyhodnotit stupeň jejich nebezpečnosti pro člověka ještě před tím, než si je bude moci koupit. Proto se dnes hledají cesty, jak zjistit škodlivé působení na endokrinní systém a rizika poškození lidského zdraví. V této oblasti hrají významnou roli nové mezinárodní strategie a výzkum přístupů hodnocení nebezpečnosti látek na lidské zdraví. Ty realizujeme i v centru RECETOX. V 90. letech se totiž město Brno zapojilo do celoevropské studie rodičů a dětí ELSPAC a generace dětí narozených v Brně v letech 1991 až 1992 byla sledována od těhotenství matky až do své dospělosti. Rodiče vyplňovali po dvacet let podrobné dotazníky o své rodině, způsobu života, událostech, stresech i zdravotním stavu, a dnes si tyto sedmadvacetileté Brňany zveme znovu a budeme hodnotit, jak se mladým lidem z naší studie daří, jaký je jejich zdravotní stav a fyzická kondice. Současně probíhá nová studie CELSPAC zaměřená na novorozence a jejich matky,“ dodává závěrem docentka Klára Hilscherová.

 

doc. Mgr. Klára Hilscherová, Ph.D.
vedoucí pracoviště Bioanalytické toxikologie, centrum RECETOX MU Brno