Revue - články - ALERGIE NA LÉKY


ALERGIE NA LÉKY

Léková alergie je definována jako imunologicky podmíněná léková hypersensitivní reakce (LHR). LHR zahrnují všechny reakce na léky, které napodobují alergii. LHR tvoří 15 % všech nežádoucích účinků léčiv a postihují více než 7 % obecné populace. Léková alergie je etiologicky i patofyziologicky velmi heterogenní stav. Zřejmá je přítomnost imunologicky zprostředkované reakce, ve které hlavní roli mohou hrát imunoglobuliny (IgE, IgG či IgM), aktivovaný komplement či cirkulující imunokomplexy. Vyloučit jistě nelze ani reakci mediovanou lymfocyty. Jednoduše můžeme říci, že jde o abnormální (nepřiměřenou a přemrštěnou) reakci imunitního systému na podaný léčivý přípravek, respektive na některou z jeho součástí. Lékovou alergii nezaměňujme s možnými nežádoucími účinky léčiva ani s klinickými projevy souvisejícími s předávkováním, či plynoucími z užití vyšší dávky. Odlišit je třeba i reakce psychogenního charakteru provázené aktivací vegetativního nervového systému v bezprostřední návaznosti na okamžik aplikace léčiva.

 

RIZIKOVÉ FAKTORY

Léková alergie může postihnout kohokoliv, kdo užije nějaký lék. Nicméně jsou známy některé rizikové faktory, které pravděpodobnost takové reakce poněkud zvyšují. Jde především o výskyt jiného projevu alergie v osobní anamnéze (senná rýma, potravinová alergie aj.), rodinnou či osobní anamnézu lékové alergie, vyšší míru vystavení dané látce (dlouhodobé užívání, volba vyšší dávky, vyšší frekvence užívání apod.) nebo některá onemocnění (nejčastěji je uváděna přítomnost infekce viry HIV či Epstein–Barrové). Z hlediska věku jsou častěji postiženy mladší osoby, stran pohlaví pak jde častěji o ženy.

 

PŘÍČINY

Jak již bylo uvedeno, léková alergie se může vyskytnout v návaznosti na podání kteréhokoliv léčiva (včetně antihistaminik – zde však vlastní příčinou bývá některá z pomocných látek spíše než remedium cardinale). Lékové skupiny a léčivé látky nejčastěji vyvolávající lékovou alergii:

• penicilinová antibiotika

• sulfonamidy

• rentgen-kontrastní látky

• lokální anestetika (zejména esterového typu)

• nesteroidní antiflogistika (ibuprofen, naproxen aj.)

• antiepileptika (carbamazepin, lamotrigin aj.)

• cytostatika

• monoklonální protilátky (rituximab, cetuximab aj.)

• antiretrovirotika (abacavir, nevirapin aj.)

• periferní myorelaxancia

• vakcíny

 

DIAGNOSTIKA

Stanovení diagnózy lékové alergie se opírá především o klinický nález a přirozeně o detailní odběr anamnézy se zaměřením na užívaná léčiva (preskripčně vázaná i volně prodejná) či doplňky stravy. Vlastní imunologické vyšetření spočívající v kožních a expozičních testech patří do rukou alergologa (dlužno podotknout, že hodnocení specifických IgE protilátek není dostupné pro všechny dnes komerčně využívané lékové skupiny). Zlatým standardem pro určení léku, který vyvolal LHR, je provokační test lékem (PTL). Dokáže potvrdit či vyloučit LHR, ale také prokázat toleranci léku, jenž je jako příčina reakce méně pravděpodobný. Má však jasně definované indikace i kontraindikace, které je třeba plně respektovat.

 

KLINICKÉ PROJEVY

Symptomy se v závislosti na typu látky a cestě jejího podání objevují v horizontu minut až hodin. Nelze však vyloučit ani reakce, nejčastěji charakteru kožní vyrážky, které se vyskytnou i s odstupem několika dnů či týdnů. Mezi nejčastější symptomy patří kožní vyrážka, rýma, svědění, horečka, otoky, povrchní dýchání a svědění či pálení očí. Bohužel nelze vyloučit ani výrazně méně častý, ale za to život ohrožující stav – anafylaxi. K méně častým projevům lékové alergie vyskytujícím se obvykle s odstupem dnů až týdnů od užití léčiva, a které současně mohou přetrvávat i po různě dlouhou dobu po jeho vysazení, patří dále např. sérová nemoc, poléková anémie či DRESS (Drug rash with eosinophilia and systemic symptoms) provázený otoky, zvětšením lymfatických uzlin a rekurencí dormantní virové hepatitidy. Vyloučit jistě nelze ani nefritidu provázenou otoky a zmateností. V některých případech je užití léčiva spojeno s výskytem symptomů, které jsou typické pro alergickou reakci, ovšem tyto nejsou dány přímou aktivací imunitního systému. V takovém případě hovoříme o nealergické hypersensitivní reakci nebo o pseudoalergické lékové reakci.

 

ZÁSADY LÉČBY A PREVENCE

Základním léčebným opatřením je vysazení léku, u kterého máme podezření na vztah k přítomné alergické reakci, respektive k pozorovaným klinickým symptomům. Léčba je čistě symptomatická a vždy reflektuje konkrétní stav nemocného. U lehčích forem obvykle vystačíme s nasazením H 1-antihistaminik, u těžších forem je často nezbytná systémová léčba zajišťující podporu kardiopulmonálních funkcí. Každý nemocný musí být po prodělané lékové alergické reakci poučen a vyzván k informování o této skutečnosti při každé návštěvě lékaře, respektive při zamýšleném nasazení nové medikace, a to i z důvodu rizika možné zkřížené alergické reakce (viz např. vyšší riziko alergické reakce na cefalosporiny při známé alergii na penicilinová antibiotika).

 

MUDr. Jiří Slíva, Ph.D.
autor pracuje v Ústavu farmakologie, 3. LF UK v Praze