Revue - články - JAK SE POSTAVIT K ALTERNATIVNÍMU KUŘÁCTVÍ


JAK SE POSTAVIT K ALTERNATIVNÍMU KUŘÁCTVÍ

Tabák byl kdysi považován za lék, ale opravdu kdysi. Jean Nicot, francouzský vyslanec v Portugalsku, si tenkrát tabákovými listy obkládal hlavu proti migréně – ano, nikotin se jmenuje po něm. Tabákem se vykuřovalo proti moru, a tak bychom mohli pokračovat. Až do začátku dvacátého století. Dnes se těžko najde někdo, kdo by popíral devastující vliv kouření na zdraví. Za tárou jistě doporučíme odvykajícím kuřákům čistý nikotin ve formě náplastí, pastilek, žvýkaček či ústního spreje, ale můžeme se setkat i s dotazem, zda přejít z cigaret na vapování elektronických cigaret či na vodní dýmku, nebo zda kouřit marihuanu, když je konopí tak léčebné... Poté, co v roce 1881 Američan Bonsack vymyslel stroje na výrobu cigaret, se jimi kolem roku 1900 začal svět zaplavovat. I když se varující články objevovaly stále častěji, trvalo půl století, než se jejich devastující vliv opravdu prokázal. Tehdy se cigarety ještě prodávaly v lékárnách, ale nejen tabákové – lékárny nabízely cigarety především speciálně pro astmatiky. Ty většinou ani neobsahovaly tabák, ale především durman a inhalace atropinu mohla opravdu alespoň mírně ulevit. Ostatně jednu značku doporučoval sám velký profesor Thomayer – viz obr. 1. Dnes je prodej cigaret v lékárnách nemyslitelný. Cigarety a léky, tedy zdraví poškozovat a zlepšovat – to nejde dohromady. Nevím o žádné studii prevalence kouření mezi českými lékárníky, ale nemyslím, že by moc kouřili, popravdě žádného farmaceuta-kuřáka neznám. Co říci klientům lékárny o kouření, je asi jasné. Souvisí to nejen s každým receptem, ať jde o patřičné onemocnění, nebo lékové interakce, ale také s celým sortimentem lékárny. Objevují se ale i nové formy nikotinu/tabáku. Co o nich klientům říkat?

 

ELEKTRONICKÉ CIGARETY (EC)

Plurál je správně – elektronické cigarety totiž rozhodně nejsou jednotný pojem. Na trhu existuje několik set značek a několik tisíc příchutí. Těžko se v tom vyznat. I když v EU máme danou maximální koncentraci nikotinu a maximální objem náplně, smysluplná regulace chybí. Navíc se nikdo nezajímá o kvalitu baterií, a právě jejich občasná exploze je zřejmě tím největším nebezpečím. A nekvalitní baterie občas explodují. Nejen v EC, ale i v telefonech, hračkách či v čemkoli jiném. Obecně se jako EC označují systémy, které zahřejí tekutinu (liquid) za vzniku výparů podobných kouři, které se vzápětí rozplynou. Tekutina bývá tvořena asi z 80 % směsí glycerínu a propylenglykolu, zbytek představuje voda a většinou také nikotin – ten tam ale vůbec být nemusí! Přesto má naše legislativa EC paradoxně za tabákové výrobky.

 

ZAHŘÍVANÝ/NAHŘÍVANÝ, VLASTNĚ TLEJÍCÍ TABÁK

Speciálně upravený tabák je ve tvaru tyčinky připomínající tenkou cigaretu vložený do pouzdra, v němž se po aktivaci zahřeje na teplotu kolem 350 °C, čímž nastává proces tlení. To ale asi není slovo vhodné do reklamy… Pouzdro na tuto tabákovou tyčinku se nabíjí v malé „krabičce“ a ta se zase napájí elektřinou ze sítě. To vše v krásném designu, na našem trhu momentálně od dvou tabákových firem. Tlející tabák rozhodně není EC a to, co v něm tleje (nahřívá či zahřívá se), je skutečně tabák, a co konzument vdechuje, je kontaminovanější než výpary EC. I tak ale platí, že významně méně než kouř cigaret.

 

VODNÍ DÝMKA

V principu se na misku pokládá tabáková placka, na ni uhlík, který se zapálí, a kouř se pak tahá dlouhou hadicí přes vodu. Tedy je třeba pořádně tahat, aby to hořelo, vlastně doutnalo – to je jeden z důvodů asi dvojnásobného objemu potažení oproti cigaretě. Hlavní problém spočívá ale v teplotě spalování, která je nízká. Pyrolýza je tedy velmi nekvalitní a kouř velmi koncentrovaný, především pokud jde o produkty spalování – oxid uhelnatý (CO) a dehty. Těch kuřák vodní dýmky vdechne mnohonásobně víc než kuřák běžných cigaret. Jednoduchým monitorem CO ve výdechu lze hodnotit hladinu karboxyhemoglobinu, a ta bývá po jedné seanci vodní dýmky běžně kolem 20 % i víc. Vzniká tak klasická otrava CO, která se projevuje mimo jiné malátností, pocitem „jako na vodě“. Kuřáci vodní dýmky pak opouštějí čajovnu s pocitem, že prožívají blahodárně omamný vliv – odcházejí však s otravou CO. Naštěstí oxid uhelnatý do druhého dne vydýchají. Dalším důvodem vdechování velké dávky kouře je fakt, že se při průchodu vodou ochladí a jako chladný snadněji vdechne. Bohužel, voda jako filtr rozhodně nefunguje. A pokud je někdy nažloutlá, znamená to, že ji majitel opravdu, ale opravdu dlouho nevyměnil a nejspíš bude živnou půdou pro různé mikroorganizmy. Nestačí totiž vyměnit vodu a dát nový náustek, čistit by se měla i celá trubice. Naši medici obcházeli pražské čajovny a ptali se na hygienu vodních dýmek. Výsledek: polovina čajovníků trubice nečistí, někdy to kvůli jejich materiálu ani nejde. Ti, co je čistí, mají tři metody: propláchnou je vodou, nebo nechají vykapat, nebo je čajovník profoukne… Celkem málo nás tedy asi překvapí, že se tak snadno šíří infekce téměř všeho druhu.

 

MARIHUANA

Nechme stranou možné pozitivní vlivy THC a zůstaňme u kouření. Kouření znamená vždy vdechování řádově tisíců látek, ať hoří cokoli, třeba jahodové listí. To platí i o marihuaně – tedy určitě ji nedoporučujeme kouřit, možná je pouze její ingesce. Navíc při kouření bývá koncentrace účinné látky, tedy THC, nižší než v případě nikotinu v kouři cigarety, a pro dosažení účinku je tedy třeba vdechnout více kouře. Pokud je někdo duální uživatel, tedy kouří kromě tabáku i marihuanu, měl by přestat kouřit obojí – kouření je zkrátka kouření.

 

ZÁVĚR

Ani marihuana, ani vodní dýmka rozhodně nepředstavují snížení rizika oproti kouření klasických cigaret, ale EC i nahřívaný/zahřívaný či tlející tabák ano. To samozřejmě neznamená, že bychom tyto metody harm reduction (snižování rizik – pozn. red.) měli doporučovat tomu, kdo nekouří. Ale pokud se někomu nedaří přestat kouřit, či prostě nechce přestat užívat nikotin, jedná se jistě o méně rizikovou variantu. Přibližnou míru rizika ukazuje graf 1.

 

Prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.
autorka vede Centrum pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK
a VFN v Praze na Karlově náměstí a je pedagogem na Ústavu hygieny a epidemiologie 1. LF UK a VFN