Revue - články - OSTEOARTRÓZA


OSTEOARTRÓZA

Osteoartróza (OA) je nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubů, které je charakterizované degradací kloubní chrupavky, subchondrální sklerózou, tvorbou osteofytů a změnami měkkých tkání. Z měkkých tkání postihuje synoviální membránu, kloubní pouzdro, kloubní vazy a svaly.

 

RIZIKOVÉ FAKTORY

Rizikové faktory pro vznik OA zahrnují věk, pohlaví, genetickou dispozici, poruchy biomechaniky, úraz, obezitu, ale i etnické a geografické vlivy. Choroba je neobvyklá u osob mladších 40 let, zato je ale nejčastějším chronickým onemocněním v pozdějším věku. U osob starších 65 let je postižena nadpoloviční většina a nad 75 let dokonce 80 % populace. Častěji jsou postiženy ženy. Ke vzniku OA jsou náchylnější klouby s úhlovou deformitou (např. postavení kolen do „O“ nebo do „X“). U kloubů postižených úrazem se OA rozvíjí časněji. Vznik osteoartrózy také podporují metabolické choroby dna, porfyrie, ochronóza. Lidé trpící obezitou často trpí OA. Vznik OA podporují také zánětlivá onemocnění kloubů – hnisavý zánět kloubu či revmatoidní artritida. Nejčastěji bývají postiženy klouby kolenní, kyčelní, drobné klouby rukou a páteře. Osteoartóza nemá celkové projevy, příznaky jsou omezeny na kloub. Převládajícím příznakem je bolest. Bolest je nejdříve tupá, přechodná, zhoršuje se pohybem a zátěží, ustupuje v klidu. Typicky se objevuje na začátku pohybu, s rozvojem pokročilých změn se dostavuje i v klidu. Příznačně je bolest horší při poklesu barometrického tlaku před nástupem nevlídného počasí. Paradoxně intenzita bolesti nemusí odpovídat stupni degenerativního postižení kloubu na RTG snímku. Dalším příznakem jsou drásoty v kloubu a sklon k tuhnutí kloubu po období klidu (ranní ztuhlost). Postupně dochází k omezování pohyblivosti a vzniku osových deformit.

 

PRIMÁRNÍ A SEKUNDÁRNÍ OSTEOARTRÓZA

Osteoartróza primární (idiopatická) je předčasné nebo nadměrné opotřebení chrupavky. Příčina je nejasná. Při urychlení degenerativního procesu se uplatňují genetické faktory, přetěžování kloubu a nadváha. Vzniká spontánně ve středním věku a častěji postihuje ženy. Osteoartróza sekundární se vyvíjí na kloubu postiženém v minulosti patologickým procesem. Různé typy poranění, deformity a onemocnění jsou schopny vyvolat počáteční poškození chrupavky, které vede k rozvoji OA. Příčiny sekundární OA jsou velmi různorodé – vrozené a vývojové vady kloubu, artritidy (bakteriální, metabolické, revmatoidní artritida), aseptická nekróza, poúrazové stavy (intraartikulární zlomeniny, poranění menisku, kloubní nestability) extraartikulární osové deformity. Sekundární OA je častější než primární a postihuje zpravidla muže. Vzniká nezávisle na věku.

 

DIAGNOSTIKA

Diagnózu OA podporují palpační bolestivost a zhrubění kloubních tvarů, v období dekompenzace vzniká otok a výpotek v kloubu. Aktivní a pasivní pohyb je omezený pro bolestivost a svalový spazmus. Objevují se osové deformity. Základní laboratorní vyšetření je v normě.

 

STADIA ONEMOCNĚNÍ

Ke zhodnocení stadia onemocnění se nejčastěji užívá Kellgren–Lawrencova klasifikace při RTG vyšetření:

I. stupeň – subchondrální skleróza, přihrocení interkondylické eminence, drobné okrajové osteofyty.

II. stupeň – malé zúžení kloubní štěrbiny, oploštění kloubních ploch, okrajové osteofyty.

III. stupeň – jasné zúžení kloubní štěrbiny, tvorba pseudocyst, výrazné osteofyty, deformity.

IV. stupeň – výrazné zúžení až vymizení kloubní štěrbiny, ložiskové kostní nekrózy.

 

LÉČBA

Léčba OA by měla být komplexní, měla by zahrnovat léčbu nefarmakologickou, farmakologickou a v poslední řadě i chirurgickou.

 

Nefarmakologická léčba osteoartrózy kolen a kyčlí

• vzdělávání pacienta

• redukce hmotnosti

• aerobní cvičení

• správná obuv

• fyzikální léčba – magnetoterapie, vodoléčba

• cvičení ke zvětšení rozsahu pohybu

• cvičení ke zvýšení svalové síly

• opěrné pomůcky pro chůzi

• protetické pomůcky

• asistenční pomůcky Farmakologická léčba osteoartrózy kolen a kyčlí

• paracetamol

• nesteroidní antirevmatika

• jiná čistá analgetika

• slabé a silné opioidy

• intraartikulární léčba – glukokortikoidy, kyselina hyaluronová

• lokální léčba – kapsaicin, nesteroidní antirevmatika

• SYSADOA – chondroitin sulfát, glukosamin sulfát, diacerein, ASU (směs olejů ze semen avokáda a sóji)

 

Chirurgická léčba

Podle tíže onemocnění nejčastěji zahrnuje artroskopii, korekční osteotomii, hemiartroplastiku, totální endoprotézu a výjimečně to může být také artrodéza. Artroskopie (ASK) Provádí se u kloubů s mírnými nebo středními degenerativními změnami na RTG snímku – při poškození menisků, chrupavky v malém rozsahu v zátěžové zóně, odstranění volných tělísek. Cílem ASK je zmírnění bolesti a zlepšení funkce kloubu. Korekční osteotomie Osteotomie (OT) je vhodná u pacientů při postižení pouze jednoho kompartmentu kloubu (např. u kolenního kloubu), které je spojené s osovou deformitou ve smyslu varozity nebo valgozity (kolena do „O“ nebo „X“). Cílem OT je odlehčit postižené oblasti a zmírnit tak obtíže nemocného. Osteotomie na jedné straně oddalují nutnost užití endoprotézy (5–10 let), na druhé straně zhoršují podmínky a zvyšují rizika její pozdější implantace. Hemiartroplastika (u kolenních kloubů) Je metodou volby při poškození pouze jednoho kompartmentu kloubu bez větší osové úchylky. Totální endoprotéza (TEP) Při pokročilé destrukci více částí kloubu je vhodná TEP. V současné době se TEP provádí u kyčelních, kolenních a ramenních kloubů. Rozšiřuje se také operativa u menších a malých kloubů – loketní kloub, drobné klouby prstů rukou a základní kloub palce na noze. Artrodéza Artrodéza je ztužení kloubu. Je to alternativa k implantaci TEP, když TEP z různých důvodů nelze provést (kvůli infektu kloubu, celkově horšímu stavu pacienta). Cílem artrodézy je zajištění nebolestivosti, stability a nosnosti kloubu. Osteoartróza kloubů probíhá často epizodicky, ale většinou pomalu progreduje. Kombinace všech léčebných postupů by měla být pro každého pacienta individuální.

 

ZDRAVOTNÍ I SOCIÁLNĚ-EKONOMICKÝ PROBLÉM

Osteoartróza je onemocnění, které svými důsledky výrazně nepříznivě ovlivňuje kvalitu života pacientů. Počet nemocných s OA se neustále zvyšuje, se stoupajícím průměrným věkem přibývá těžších forem OA, zvyšují se náklady na medikamentózní léčbu, stoupá i počet nemocných s provedenou náhradou velkých kloubů, rostou náklady na sociální opatření. I když OA bezprostředně neohrožuje jedince na životě, představuje závažný zdravotní a sociálně-ekonomický problém. Řešení komplexní problematiky OA je velkou výzvou nejen pro zdravotníky, ale i pro celou společnost v počínajícím 21. století.

 

MUDr. Kateřina Partschová
aautorka je ortopedkou na Poliklinice Agel Olomouc