Revue - články - KLINICKY VÝZNAMNÉ HYPOVITAMINÓZY


KLINICKY VÝZNAMNÉ HYPOVITAMINÓZY

Výživa hraje velkou roli ve zdraví nás všech. Často slýcháme o významu bílkovin, o tom, jaké tuky a v jaké formě jsou ty nejlepší, či kolik procent celkového energetického přívodu by měly tvořit sacharidy. Ne vždy se již ale myslí na přívod vitamínů, jež jsou nepostradatelné pro správné funkce našeho metabolizmu a které musíme přijímat ve stravě, jelikož si je naše tělo nedokáže vytvořit samo. Jejich nedostatečný přívod nám tak může způsobit nezanedbatelné potíže.

Vitamíny jsou nízkomolekulární látky, které v těle fungují zejména jako nepostradatelné součásti kofaktorů enzymů katalyzujících biochemické reakce, ať už v rámci metabolizmu živin, nebo syntézy produktů de novo (např. vitamín C a kolagen). Dělíme je na rozpustné ve vodě (vitamíny skupiny B, vitamín C) a rozpustné v tucích (vitamíny A, D, E a K). Pro vitamíny rozpustné ve vodě platí, že jejich hladina je pro organizmus snáze regulovatelná, jelikož případný přebytek vyloučí močí. Tělo si však nevytváří jejich zásobu na delší dobu (nejvíce na dny až týdny, výjimkou je vitamín B12). Vitamínů rozpustných v tucích má naopak lidské tělo dlouhodobou zásobu a při jejich nadměrném přívodu se můžeme setkat s klinickými projevy hypervitaminózy (akutní či chronické – pozor proto mj. na jejich suplementaci). Tématem tohoto článku jsou však hypovitaminózy, tedy naopak subklinické (tzn. prozatím bez projevů) či klinické nedostatky konkrétních vitamínů.

 

PŘÍČINY HYPOVITAMINÓZ

• Primární, způsobené nedostatečným přívodem ve stravě, např. při nevhodném způsobu stravování či při poruchách příjmu potravy.

• Sekundární, které jsou důsledkem jiného již existujícího stavu, jako je např. malabsorpce při onemocněních trávicího traktu, protinádorová léčba aj.

 

Primární hypovitaminózy

Příčiny primárních hypovitaminóz jsou vcelku nasnadě. Při poruchách příjmu potravy (mentální anorexie, mentální bulimie) dochází k restrikci přívodu veškerých živin, tedy i všech vitamínů. Nepozorujeme pak izolovanou karenci jednoho z vitamínů, ale symptomy dohromady zapadající do celkového obrazu malnutrice spojené s onemocněním. Další rizikovou skupinou jsou jedinci stravující se alternativními způsoby, zejména pak vegani či vitariáni, a to za předpokladu, že rizikové vitamíny (v tomto případě zejména B12 či D) nesuplementují prostřednictvím doplňků stravy. Neméně rizikový je však také stravovací vzorec označovaný jako „western diet“, tedy strava bohatá na živočišné tuky a průmyslově zpracované potraviny postrádající potraviny rostlinného původu – tedy způsob, jakým se stravuje nemalá část naší populace. Extrémním případem jsou pak závažné hypovitaminózy v případě jednostranné stravy, k nimž dochází např. v rozvojových zemích (zde např. karence vitamínu B1 v populacích konzumujících převážně rýži).

 

Sekundární hypovitaminózy

Sekundární hypovitaminózy bývají nejčastěji způsobeny poruchou trávení či poškozením střeva. Můžeme se tak s nimi setkat při onemocněních, jakými jsou např. Crohnova choroba či celiakie, při kterých dochází k poškození střevní sliznice a tím ke snížení kapacity pro vstřebávání vitamínů ze stravy. Nedostatečné vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích mohou mít na svědomí také onemocnění jako chronická pankreatitida či další stavy spojené se zhoršenou schopností trávit tuky. Nedochází-li totiž k řádnému trávení tuků ve stravě, nemůže docházet ani k plnohodnotnému vstřebávání vitamínů v nich rozpustných. U pacientů, kteří jsou v riziku sekundárních hypovitaminóz, je tedy velice důležité monitorovat příjem stravy a sledovat případné projevy nedostatků, jelikož jsou rovněž ohroženi deplecí více vitamínů současně.

 

Významné hypovitaminózy

Příznaky hypovitaminóz jsou popsány u všech známých vitamínů, nicméně v praxi se zpravidla setkáváme jen s některými z nich. Např. hypovitaminóza A má důsledky velmi závažné (šeroslepost, postupně keratomalacie a ztráta zraku, postižení sliznic), nedostatek vitamínu A je však v našich podmínkách raritní a týká se především rozvojových zemí.

 

Mimo výše zmíněné stavy, při kterých hrozí riziko kombinovaných hypovitaminóz, u nás nejčastěji dochází k nedostatkům následujících vitamínů (řazeno abecedně):

• Vitamín B6 (pyridoxin) –

u zdravých jedinců je jeho nedostatek vzácný, nicméně jeho hladina významně klesá u pacientů léčených izoniazidem. Příznaky této deplece bývají většinou nespecifické, jako kožní vyrážka, angulární stomatitis, změny nálad, únava či zmatenost.

• Vitamín B9 (kyselina listová) –

v rámci zdravé populace bývá přívod tohoto vitamínu většinou okolo přívodu doporučeného, relativním nedostatkem však mohou trpět těhotné ženy, u nichž se doporučený přívod zvyšuje (z důvodu prevence vrozených rozštěpových vad). V riziku jsou také pacienti léčení sulfasalazinem či metotrexátem. Nedostatek vitamínu B9 se projevuje zejména makrocytární anémií, afty, nechutenstvím či bolestmi hlavy.

• Vitamín B12 (kobalamin) –

vzhledem k jeho významnému výskytu výhradně v živočišných zdrojích jsou pro tuto karenci nejrizikovější skupinou právě vegani či vitariáni. Obvyklými příznaky nedostatku bývá únava, brnění a pálení končetin a tzv. malinový jazyk (jasně červený vyhlazený jazyk z důvodu zhoršené obnovy slizničních buněk trávicího traktu). Ohroženi jsou však také pacienti s atrofickou gastritidou, u kterých dochází k poklesu produkce vnitřního faktoru potřebného pro vstřebávání vitamínu B12 – v některých případech mohou být ohroženi až perniciózní anémií. K projevům nedostatku dochází díky zásobám až po nějaké době (měsíce až několik let).

• Vitamín D –

mírný nedostatek vitamínu D je v populaci poměrně častý, mimo zdravou populaci se s ním setkáváme také u onkologických pacientů. Tento vitamín získáváme jednak ze stravy, jednak kontaktem kůže s UV-zářením pocházejícím ze slunečního svitu. Problémy způsobuje většinou jeho nízký přívod v kombinaci s nedostatečným přímým osvitem kůže (např. při kancelářské práci, při použití ochranných krémů, v zimním období aj.). Metabolit vitamínu D, kalcitriol, zvyšuje absorpci vápníku střevní sliznicí a ovlivňuje mineralizaci kostí, jeho nedostatek tedy může vést u dětí až ke křivici (rachitis), u dospělých pak k osteomalacii či osteoporóze. Vitamín D hraje úlohu také v prevenci dalších chorob, tyto mechanizmy jsou však zatím teprve rozkrývány.

Se specifickými hypovitaminózami se setkáváme také u alkoholiků. Jednak bývá u těchto lidí alkoholem nahrazována běžná strava, což vede ke sníženému přívodu všech vitamínů, jednak mají kvůli interferenci s etanolem zvýšené nároky na přívod vitamínu B1. Jako důsledek této hypovitaminózy můžeme u dlouhodobých alkoholiků pozorovat Wernicke–Korsakoffův syndrom charakteristický různě závažnými delirantními stavy, demencí, poruchami paměti a častou konfabulací. V extrémních případech může deficience tohoto vitamínu u alkoholiků vést až ke kardiomyopatii či polyneuropatii. Pravidelné nadměrné pití může být spojeno také s deplecí dalších vitamínů skupiny B a s narušením zásob vitamínu B12 včetně souvisejících příznaků.

 

LÉČBA HYPOVITAMINÓZ

Způsob léčby konkrétní hypovitaminózy závisí na její závažnosti a celkovém stavu pacienta. Jedná-li se o mírnou hypovitaminózu navozenou např. nesprávnou skladbou jídelníčku, může v této oblasti zasáhnout nutriční terapeut a vhodnými nutričními intervencemi chybějící vitamíny doplnit. Pakliže jde o vážnou karenci, řeší ji již ošetřující lékař, ideálně opět ve spolupráci s nutričním terapeutem, dle závažnosti často prostřednictvím perorálně podávaných přípravků (např. vitamínu D), nebo intravenózním doplněním konkrétního vitamínu. V případě, že se jedná o hypovitaminózu sekundární, je též na místě řešit problém, který ji vyvolal. V žádném případě by však pacienti neměli sami experimentovat s dávkováním vitamínů prostřednictvím doplňků stravy, zejména pak vitamínů rozpustných v tucích, jelikož hrozí riziko možného překročení toxických dávek a navození hypervitaminózy.

 

Mgr. Martin Krobot
autor je asistentem v Ústavu ochrany a podpory zdraví Lékařské fakulty