Revue - články - VÝŽIVA PŘI HOJENÍ RAN A DEKUBITŮ


VÝŽIVA PŘI HOJENÍ RAN A DEKUBITŮ

Nároky organizmu během procesu hojení větších ran se značně zvyšují. Závisí na celkovém stavu organizmu a na rozsahu poškození tkání. Mezi rizikové faktory, které mohou negativně ovlivnit hojení ran, patří např. diabetes, chronická onemocnění jater, selhávání ledvin, onemocnění srdce a cév, porucha imunitních funkcí, kouření, věk nad 65 let a podvýživa. V případě podvýživy pak tělu chybí substráty pro potřebnou tkáňovou regeneraci a proces hojení se tak prodlužuje nebo i zastaví. Pacient by měl mít vhodně zvolenou výživou zajištěn adekvátní příjem energie, jejímiž hlavními zdroji jsou sacharidy a tuky. Zcela klíčový je však pro podporu hojení a regeneraci tkání zvýšený příjem plnohodnotných bílkovin, které zajistí přísun potřebných aminokyselin. Ze stopových prvků má pro hojení ran význam především zinek, měď a selen, které stimulují imunitní funkce, podporují tvorbu nové tkáně a působí antioxidačně. Z vitamínů mají pozitivní vliv na tkáňové a regenerační procesy tkání zejména vitamíny C a E – oba svojí výraznou antioxidační aktivitou, podporou imunity a vitamín C také účastí na syntéze kolagenu. K minerálním látkám ovlivňujícím hojicí procesy patří sodík, draslík, vápník a hořčík. Bez dostatečného pitného režimu však nejsou v potřebné míře živiny transportovány do míst, kde dochází k hojení. Denně je proto důležité vypít optimálně 30 až 35 ml tekutin na kilogram ideální tělesné hmotnosti.

 

BÍLKOVINY A JEJICH ROLE V PROCESU HOJENÍ

Bílkoviny představují základní stavební materiál pro obnovu tkání a jejich význam v procesu hojení je proto nezastupitelný. Dostatečný příjem bílkovin zmírňuje katabolické procesy, podporuje pozitivní dusíkovou bilanci, dále podporuje činnost imunitního systému a zvyšuje pevnost kolagenu a vazivové tkáně. Pro hojení ran jsou důležité zejména aminokyseliny arginin, který stimuluje uvolňování růstového hormonu a inzulínu, a glutamin, který podporuje proteosyntézu a ovlivňuje imunitní systém. Ve stravě by měl pacient s ránou denně přijímat minimálně 1,5 g bílkovin na kilogram ideální tělesné hmotnosti. V praxi to znamená, že člověk vážící 70 kg by měl denně přijmout alespoň 105 g bílkovin (např. 100 g tvrdého sýra + 2 vejce + 100 g kuřecích prsou + 100 g polotučného tvarohu + 130 g lososa + 50 g vlašských ořechů); orientační obsah bílkovin v některých dalších potravinách je pro větší názornost zpracován v níže uvedené tabulce. Naopak nedostatek bílkovin způsobuje sníženou tvorbu kolagenu, který je nezbytný pro stavbu kvalitního a pevného vaziva, následkem čehož se prodlužuje doba hojení a dochází snadněji k infekčním komplikacím z důvodu oslabeného organizmu.

 

ARGININ

Arginin je tzv. semiesenciální aminokyselina. Organizmus si ji za určitých podmínek nedokáže vyrábět sám (např. v období růstu, při zvýšené tělesné námaze, při onemocnění ledvin, jater), proto je třeba jej doplňovat stravou. Arginin najdeme v kuřecím a krůtím mase, ve vývaru z nich, v kaviáru, zeleném hrášku, dále ve vaječném bílku, burských oříšcích, v čokoládě a obilovinách. Z rostlinných zdrojů je však hůře využitelný. Arginin je zdrojem polyaminů, které jsou nutné pro buněčné dělení, podporuje obnovu buněk, je nezbytný pro syntézu bílkovin a tím pro udržení nebo i pro nárůst svalové hmoty, stimuluje sekreci růstového hormonu a imunitní systém, v případě infekce způsobuje zmnožení obranyschopných leukocytů. Arginin má mimo jiné také protisrážlivý účinek, udržuje optimální funkci kardiovaskulárního systému, snižuje riziko aterosklerózy, reguluje krevní tlak, obnovuje pružnost cév a působí na spalování podkožního tuku. Slouží také jako zdroj pro tvorbu glutaminu.

 

GLUTAMIN

Glutamin patří mezi nejrozšířenější aminokyseliny v lidském těle. V kosterním svalstvu představuje až 60 % celkového množství aminokyselin. Jedná se sice o neesenciální (postradatelnou) aminokyselinu, která není součástí svalové bílkoviny, nicméně je nenahraditelná jako zdroj dusíku pro mnoho biochemických reakcí a má rovněž pozitivní vliv na buněčné dělení. Glutamin slouží jako přímá výživa bílých krvinek (podpora imunity) a enterocytů (buněk trávicího traktu), zlepšuje regeneraci svalových vláken a podporuje tvorbu krevního cukru glukózy. Za stresových podmínek, jako je např. trauma, pooperační stavy a chronické rány, tělo spotřebovává enormní množství glutaminu a jeho vlastní přirozená produkce nestačí krýt tyto potřeby. Nedostatek glutaminu tak vede ke zvýšenému odbourávání svalových bílkovin (katabolizmu) a současně omezuje jejich tvorbu (anabolizmus) – v tomto případě je zcela nezbytný jeho příjem pomocí suplementů. Glutamin se nachází prakticky ve všech potravinách, ale jeho množství se značně liší. Nejbohatšími zdroji jsou potraviny živočišného původu, jako je červené maso, vejce, tvaroh, mléčné výrobky, ale také obiloviny (nejvíce pšenice), tofu nebo luštěniny.

 

VITAMÍN C

Vitamín C hraje zásadní roli při tvorbě a funkci kolagenu, který následně ovlivňuje pevnost a pružnost cév, funkci kůže, chrupavek, kostí a zubů. Ovlivňuje také energetický metabolizmus, snižuje pocity únavy a působí jako významný antioxidant. Při jeho nedostatku má organizmus sklon k častým infekcím a hůře se hojí rány. Hlavními zdroji vitamínu C je zelenina (paprika, zelí, brambory) a ovoce (černý rybíz, citrusové ovoce, bubulovité ovoce, šípky).

 

VITAMÍN E

Vitamín E je silný antioxidant, který brání vzniku volných radikálů, a tím mimo jiné snižuje riziko kardiovaskulárních chorob a jejich komplikací (cévní mozková příhoda, infarkt myokardu). Zdrojem tohoto vitamínu jsou především tuky a živočišné produkty. Vitamín E najdeme v rostlinných olejích, mléce, bílém i červeném mase savců, ale také v burských oříšcích, sójových bobech, luštěninách a listové zelenině. Jeho bohatým zdrojem je také špenát nebo kadeřávek, dále vejce, obilné klíčky, skořápkové plody a švestky.

 

ZINEK

Zinek je součástí více než 400 enzymů a je potřebný všude tam, kde se tvoří nové buňky. Jeho nedostatek výrazně zhoršuje hojivé procesy v těle, proto bývá přidáván do nejrůznějších preparátů a přípravků enterální výživy, které slouží k podpoře hojení ran. V potravinách jsou hlavními zdroji zinku obiloviny, zejména pak pšenice, špalda, proso, ječmen, oves, pohanka, dále vepřové maso, játra, ryby, sušené mléko, tvaroh a mléčné výrobky, vaječné žloutky, luštěniny, dýňová a slunečnicová semínka, ořechy, obilné klíčky, droždí, meruňky, houby a listová zelenina.

 

MĚĎ

Měď je součástí řady enzymů uplatňujících se při stabilizaci kolagenu a elastinu v energetickém metabolizmu buňky a společně se zinkem patří mezi antioxidanty. Jeho nedostatek má svůj podíl na zhoršeném hojení ran. Mezi potraviny bohaté na měď patří játra, kakao, ořechy, houby, vařená hovězí játra, slunečnicová semínka, mandle, vařená čočka, čokoláda, korýši a měkkýši.

 

SELEN

Selen se řadí rovněž mezi antioxidanty a je součástí enzymů. Výskyt selenu v potravinách je velmi nerovnoměrný, jelikož je ovlivněn jeho obsahem v půdě. Nejvíce selenu obsahují některé druhy ořechů (para ořechy), vnitřnosti, ryby, mořské plody a mořské řasy. Dále např. vejce, zázvor, kuřecí a krůtí maso, hrušky a luštěniny.

 

SPECIÁLNÍ POSTUPY

Není-li pacient s proleženinami, defekty nebo chronickými ranami schopen se uživit perorálním příjmem z běžné stravy, je nutno zvolit speciální postupy. Preferujeme v prvé řadě obohacení běžné stravy formou přídavků, modulových dietetik nebo enterální výživou k popíjení. Pokud je toto nedostatečné či nerealizovatelné, volíme různé typy enterální výživy cestou sondy, případně PEG (perkutánní endoskopická gastrostomie). Je-li podávání enterální výživy nemožné, přistupujeme k umělé výživě parenterální.

 

Mgr. Marie Kohutová, DiS.
autorka je vedoucí Oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice Olomouc