Revue - články - PÉČE O DĚTI S ADHD – POHLED PSYCHOLOGA


PÉČE O DĚTI S ADHD – POHLED PSYCHOLOGA

Symptomy poruchy ADHD jsou v jednotlivých obdobích vývoje dítěte specifické. Zaměřím se na problémy dětí s ADHD na přelomu prvního a druhého stupně a později, což je období, kdy jsou v popředí problémy s chováním. Učitelé popisují tyto děti často jako drzé, v kolektivu neoblíbené. Stěžují si, že nerespektují pokyny a napomenutí a běžná výchovná opatření nevedou k nápravě. Tyto děti provokují ostatní a narušují běžný chod vyučování. O dítěti, které má potíže s chováním, je vhodné uvažovat následovně. Zajímá nás, a) zda se na jeho potížích podílí lehká mozková dysfunkce, tj. zda můžeme na základě klinického obrazu zvažovat, že dítě má poruchu ADHD, b) pokud ji má, jaká je míra závažnosti této poruchy, c) do jaké míry se na potížích dítěte podílí další faktory vnější (nevhodný výchovný přístup, nepodpůrné rodinné prostředí) a do jaké míry vnitřní (emoční poruchy, disharmonický vývoj osobnosti, somatické onemocnění atd.). Vliv vnějších a vnitřních faktorů nelze striktně oddělit.

 

ÚSKALÍ V PŘÍSTUPU K DĚTEM S ADHD

V postojích k diagnóze ADHD panují mnohá zažitá klišé. Učitelé často neberou tuto diagnózu vážně a považují ji za omluvenku za nevychovanost. Neakceptují, že syndrom ADHD je zapříčiněn narušením neuropsychických funkcí dítěte a že dítě nelze jen tak „opravit“. Rodiče těchto dětí jsou pak často vystavováni nedůvěře ze strany pedagogů, někdy i nátlaku, aby dítě bylo medikováno. Jinou potenciálně problematickou skupinu tvoří rodiče, kteří „vše“ vyřeší návštěvou pedopsychiatra a získáním potvrzení, že jejich dítě trpí poruchou ADHD. Systematicky se problémům dítěte nevěnují, nezabývají se tím, jak změnit výchovný přístup a vztah k dítěti, aby lépe prospívalo. Vzniklé problémy řeší až tehdy, když eskalují a jsou například pozváni do školy. V takových případech je potom pochopitelná i nízká zaangažovanost a neochota na straně učitelů. I v samotném školském systému nacházíme deficity. Ve škole často chybí odborníci z řad speciálních pedagogů a psychologů, kteří by měli dostatečné vzdělání v oblasti psychologického poradenství a erudici v oblasti péče o děti s ADHD a s poruchami chování. Přitom by byli prospěšní nejen dětem s těmito problémy, ale i učitelům. Učitelé jsou zatížení samotným výkonem své profese a přítomnost dětí s ADHD ve třídě je pro většinu z nich další obrovská zátěž. Možnost systematické spolupráce učitelů s kvalifikovanými odborníky a zároveň rodiči dítěte by mohla práci s dítětem zefektivnit a delegovat zátěž na více odborníků.

 

OMEZENÁ NABÍDKA PORADENSTVÍ

Celková nabídka odborné pomoci je omezená, ordinace klinických psychologů nemají kapacitu poskytovat systematickou péči v podobě poradenství nebo psychoterapie. Pokud má dítě výrazné problémy s adaptací, se vztahy a s chováním, občasná návštěva psychiatra nebo psychologa nestačí. Tyto děti by potřebovaly pravidelná sezení s psychologem. V České republice existují organizace pro pomoc dětem a rodinám s ADHD, nicméně zdaleka nepokrývají potřebu. Problémem je i nízká informovanost rodičů.

 

KLÍČOVÉ PRINCIPY CITLIVÉHO PŘÍSTUPU K DĚTEM S ADHD

Citlivý přístup k dítěti sice neodstraní samotné příznaky ADHD, ale může je do určité míry ovlivnit. Posiluje i celkovou spokojenost dítěte, tudíž i jeho adaptabilitu na školní i rodinné prostředí. Tyto děti jsou často odstřižené od svého těla, a tudíž i od svých potřeb a emocí. Svým náladám nerozumí a ztrácí se samy v sobě. Když jim pomůžete, aby si lépe rozuměly, může se zlepšit jejich fungování ve světě. Mnozí rodiče a pečovatelé se ptají: „Jak vlastně prohlubovat sebeuvědomění dítěte?“ Doporučení pro ně by se dala shrnout do těchto bodů.

• Akceptujte pocity dítěte a mluvte o nich. Dítě musí cítit, že ho máte rádi, i když se vzteká nebo je bezradné. Uvědomte si, že za jeho vztekem se mohou skrývat jiné emoce. Buďte mu pevnou a citlivou oporou, když propadá záchvatu zuřivosti, naučí se tak pocity lépe zvládat a rozumět sám sobě.

• Mluvte s dítětem. Při rozhovoru ho nezahlcujte otázkami, začněte tématem, o kterém víte, že ho zajímá, a dejte mu prostor. Povídejte o dětech ve třídě, o vztazích mezi nimi.

• Chvalte dítě za konkrétní věci. Když dítě káráte, vyvarujte se toho, aby dítě výtku pochopilo tak, že ono je špatné.

• Umožněte dítěti, aby se podílelo na rozhodování, kdykoliv je to možné. Rozvine si tak kompetenci rozhodovat a bude věřit samo sobě.

• Podporujte dítě, aby se věnovalo činnostem, které mu jdou, od zcela běžných aktivit až po aktivity výkonové. Dítě tak získá pozitivní pocit ze sebe sama a zároveň směřuje k rozvoji svých dovedností.

 

HRANICE, DŮSLEDNOST, HRAVOST

Ve výchově dětí s ADHD je třeba udržovat pevné hranice a být důsledný, protože ony samy sebe prožívají jako chaotické. I vnější svět je pro ně nepřehledný a méně srozumitelný. I pro dítě, které se vzteká a protestuje, je řád zdrojem bezpečí. Nezaměňujme ovšem důslednost za rigidní lpění na pravidlech. Hravost a kreativita je v kontaktu s dětmi s ADHD osvěžující. Uvolňuje tenze, kterých jsou tyto děti často plné, a vytváří dobré pouto mezi dítětem a jeho pečovatelem. Důležité místo ve výchově má i humor.

 

TĚLESNÝ POHYB A KONTAKT S VLASTNÍM TĚLEM

Je důležité, aby se děti ve svém těle cítily dobře. Když dítě ztrácí spojení se svým tělem, ztrácí také část své tělesné i citové síly. Pohyb a pobyt v přírodě jsou zdrojem libosti a důležitým zdrojem rozvoje smyslových a motorických funkcí, regulace napětí a rozvoje zdravého sebevědomí. Rodiče by měli být dítěti příkladem. Táta, který celé hodiny prosedí před obrazovkou, a posílá syna, ať se jde proběhnout, nepůsobí moc přesvědčivě.

 

ŠKOLNÍ PŘÍPRAVA – MÉNĚ JE VÍCE

I krátká domácí příprava do školy má smysl. Je důležité začínat látkou, kterou dítě zvládne. Pochválit ho. Je dobré skončit dříve, než dítě začne být roztěkané nebo se začne vztekat. Předejdeme tak tomu, že si spojí učení s nepříjemnou náladou. Pravidelnou domácí přípravou si dítě osvojí zvyk, že učit se je v pořádku a není to něco strašného. Dbejte na to, aby dítě vstávalo od svého psacího stolu s pochvalou, a nikoliv s řevem. Spojí si tak domácí učení s pozitivním prožitkem klidné přítomnosti matky nebo otce a s odměnou v podobě pochvaly.

 

KVALITNÍ TRÁVENÍ VOLNÉHO ČASU

Je naprosto nevhodné, aby děti (nejen) s ADHD měly televizi, počítač nebo tablet ve svém pokoji a byly vydány napospas tomuto lákadlu, které sice přináší okamžité uspokojení, ale narušuje u těchto dětí rozvoj kognitivních funkcí, emocionality a kreativity. Hraní počítačových her uvádí dítě do stavu aktivace, energii ale nevyužije přirozeným způsobem – akcí. Pro organizmus je tento proces nezdravý. Mnoho pacientů přichází do ordinací psychoterapeutů s pocity prázdnoty a zároveň vnitřního neklidu, s pocity, že je nic neoslovuje. Nadměrně benevolentní rodiče dětí s ADHD riskují, že jejich dítě bude jednou jedním z nich. Z výše uvedených doporučení je jasné, že podpora zdravého osobnostního rozvoje u dítěte s ADHD vyžaduje od rodičů každodenní úsilí, vysokou angažovanost, kreativitu a trpělivost. Ti by proto neměli opomíjet svoji duševní hygienu.

 

Mgr. Lucie Strachotová
autorka má soukromou poradenskou a psychoterapeutickou praxi v Brně