Revue - články - ADHD – VĚČNÝ NEŠŤASTNÍK A POTÍŽISTA


ADHD – VĚČNÝ NEŠŤASTNÍK A POTÍŽISTA

Nevydrží sedět v klidu, neumí si klidně hrát, má nepříjemné zlozvyky, stále sebou „šije“, pošťuchuje a provokuje jiné děti a neví, kdy přestat, zapomíná pokyny, které mu dá paní učitelka, každou chvíli něco shodí nebo rozbije, má zmuchlané, špinavé sešity… To je stručná ukázka nářků rodičů a učitelů na chování dítěte s diagnózou ADHD (z anglického attention deficit hyperactivity disorder). Pro své okolí je toto dítě potížista. Rodiče, i přes snahy dítěti porozumět a uzpůsobit mu režim, jsou často vyčerpaní a mají pocit, že selhávají. Těmto dětem dala nepřející sudička do vínku trvalý pocit neklidu, nešikovné tělo, které neposlouchá a věčně dělá průšvihy, u nichž jejich aktér ani nestihne postřehnout, jak se staly. Dítě kolem sebe vidí předrážděné a kritické pohledy rodičů a učitelů. Pak už je jen krůček k osvojení si bazálního pocitu „jsem špatný“.

 

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O PORUŠE ADHD

Dopad, jaký má porucha ADHD na život dítěte, je určen mírou její závažnosti. Diagnostický manuál mentálních poruch DSM-5 specifikuje aktuální závažnost mírnou, středně těžkou a těžkou. Označení ADHD je běžně užíváno odborníky i laiky, ačkoliv v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN 10) je pro stejné symptomy zaveden termín hyperkinetické poruchy (F 90). Hyperkinetické poruchy jsou zařazeny v kategorii poruchy chování a emocí (F90–F98). Hyperkinetické poruchy zahrnují poruchu aktivity a pozornosti (F90.0) a hyperkinetickou poruchu chování (F90.1), obě onemocnění vznikají na podkladě lehké mozkové dysfunkce. V současné době má tuto poruchu diagnostikovanou šest až devět procent dětí. Projevy chování dítěte s touto diagnózou jsou v současnosti v povědomí široké veřejnosti. Užívání pojmu „hyperaktivní“ zevšednělo v rozhovorech rodičů. Jsou takto označovány i děti, které jsou jenom příliš aktivní, svéhlavé, pomaleji dozrávají, jsou fyzicky neobratné, ale rozhodně nenaplňují klinická kritéria diagnózy ADHD. Na druhou stranu přehlédnutí skutečných potíží a neposkytnutí odborné péče dítěti s ADHD může poznamenat jeho zdárný vývoj. Symptomy ADHD jsou jedním z nejčastějších důvodů návštěvy ordinace dětského psychologa nebo psychiatra. Diagnózu ADHD stanovuje pedopsychiatr, který čerpá podklady z psychologického, popř. i neurologického vyšetření. Pedagogicko-psychologické vyšetření má své místo při diagnostice specifických poruch učení, které se často vyskytují společně s ADHD. Klíčovou součástí vyšetření jsou anamnestická data a rozhovor s rodiči a zprávy z předškolních a školních zařízení, které dítě navštěvuje.

 

NEPOZORNOST, HYPERAKTIVITA, IMPULZIVITA

ADHD se rozvíjí na podkladě lehkého organického postižení mozku. V klinickém obraze je často zřetelný deficit i v oblasti percepce a motoriky, zejména jemné. Klasická motorická neobratnost těchto dětí často pramení z poruchy vizuomotorické koordinace. Dítěti padají věci z rukou, rozbije hrnek, nevidí předmět, který hledá, i když je věc na svém místě. Zralost zrakové a sluchové percepce je předpokladem k osvojení čtení a psaní. U těchto dětí se často vyskytují specifické poruchy učení. Základním diagnostickým vodítkem pro stanovení ADHD je triáda: nepozornost, nadměrná aktivita a impulzivita. Rozlišujeme tři varianty těchto poruch:

a) v klinickém obraze se vyskytují tyto tři kategorie příznaků společně,

b) dítě má poruchu aktivity a impulzivity bez poruchy pozornosti,

c) dítě má pouze poruchu pozornosti.

 

Souhrn příznaků nepozornosti na základě DSM-5

• Neudrží pozornost při úkolu ani při hře, snadno se nechá při těchto činnostech vyrušit.

• Zdá se, že neposlouchá, i když mluvíme přímo k němu.

• Zapomene instrukci, což není způsobeno vzdorem nebo nepochopením úkolu.

• Nedokončuje úkoly, má problém s plněním každodenních rutinních úkolů.

• Neumí si naplánovat aktivity.

• Ztrácí věci.

• Jsou mu nepříjemné (i zájmové) aktivity, které vyžadují soustředěné mentální úsilí. Souhrn příznaků kategorie hyperaktivita – impulzivita na základě DSM-5

• Je nadměrně aktivní v situacích, kdy to není vhodné.

• Pobíhá, vstává z místa, když by měl sedět.

• Hraje si s prsty, vrtí se, houpe se na židli, je stále v pohybu.

• Neumí si klidně hrát.

• Svým temperamentem a chováním znervózňuje i své okolí, dospělé i děti.

• Skáče do řeči, vyhrkne odpověď dříve, než byla dokončena otázka.

• Vynucuje si pozornost.

 

SYMPTOMY ADHD BĚHEM ONTOGENEZE

Syndrom ADHD je neurovývojová porucha, tzn. rozvíjí se od útlého věku. Symptomy mají v jednotlivých stadiích vývoje dítěte svůj specifický obraz. V kojeneckém věku můžeme sledovat poruchu základních biorytmů, v batolecím věku nadměrnou vzrušivost a nadměrnou motorickou aktivitu. Již tyto projevy mohou být pro rodiče zvýšeně zatěžující. V předškolním věku jsou dominantním rysem v chování dětí s ADHD symptomy hyperaktivity. Dítě je neustále v pohybu, pobíhá, všude leze, je rušivé, neobratné, sobě i věcem okolo nebezpečné. Už v tomto věku si rodiče mohou všimnout snížené schopnosti dítěte věnovat se delší dobu jedné činnosti, a výraznější fyzické neobratnosti. Vzhledem k velké šíři normy v tomto věku je obtížné odlišit, zda se jedná jen o nezralost, nebo symptomy organicity. Osvícení učitelé a rodiče mohou mírná opoždění ve vývoji napravovat vhodnou hravou formou, rozvíjet percepční funkce, upravit prostředí tak, aby dítě snáze setrvalo u jedné činnosti. V první třídě jsou na dítě během běžné školní práce kladeny komplexní požadavky na udržení pozornosti, na kontrolu pohybů a utlumení impulzů. Těmto nárokům dítě se symptomy ADHD nedokáže uspokojivě vyhovět, proto právě v mladším školním věku tyto děti přicházejí na vyšetření do ordinace psychologa nebo speciálního pedagoga. V průběhu školní docházky může do popředí vystupovat problémové chování dítěte. Závažná forma poruchy značně narušuje přizpůsobení v sociální rodinné i školní oblasti. Je klíčové zdůraznit, že rozvoji přidružených psychosociálních potíží může být zamezeno citlivým a podpůrným přístupem. Pokud je dítě vydáno napospas svým problémům a setkává se s kritikou a zesměšňováním, je bohužel pravděpodobné, že bude volit neadaptivní způsoby fungování ve světě a bude věčným potížistou.

 

DOPAD PORUCHY ADHD NA PROŽÍVÁNÍ DÍTĚTE

Narušení výše uvedených funkcí má dopad i na emocionalitu dítěte a sekundárně na jeho dovednosti v interpersonálních vztazích. Limity v dovednostech vytvářet kvalitní kontakt s vrstevníky i dospělými vedou k tomu, že dítě má roli outsidera nebo vysmívaného třídního kašpara. Dítě „si to kazí“ už jen tím, že často narušuje hru jiných, má zbrklé psychomotorické tempo, při hře je neklidné, skáče druhým do řeči. Kombinace vnitřní tenze a snížené schopnosti promýšlet své chování vede k tomu, že často druhé děti nevhodně pošťuchuje, provokuje a napomenutí ze strany dospělého nedokáže respektovat. Tyto děti jsou často neoblíbené, což přirozeně vede ke snížené sebeúctě. Z tohoto bludného kruhu spolupůsobení deficitů v oblasti kognice, jednání, emocí a z toho vyplývajících deficitů ve schopnosti sociální adaptace, a tudíž negativních zpětných vazeb od okolí, je velice těžké se dostat a je evidentní, že tyto děti budou zvýšeně zranitelné ke vzniku dalších psychických potíží. V této oblasti je nejvíce prostoru pro psychologicko-poradenskou práci s rodiči a dítětem.

 

Mgr. Lucie Strachotová
autorka má soukromou poradenskou a psychoterapeutickou praxi v Brně